člověk vhodný do politiky

1. října 2013 v 20:04 | lushi |  inspiromat
O politice moc nepíšu. Ani nemluvím. Ale s každým příchodem voleb se ve mě probudí svědomí občana. Činí mi problémy vyznat se v otázkách veřejného soužití, zatím jsem se vždy spoléhala na zdravý rozum. S každými volbami se ale cítím uvědomělejší a jistější.

"Politika patří mezi nejzodpovědnější povolání, protože jí se rozhoduje o osudech každého člověka ve smyslu občana."

Včera jsem si procházela kandidáty pro Zlínský kraj. Překvapilo mě, že kandiduje i jeden známý. Za absolutně absurdní stranu. Ale tak... co se dá dělat, že. A zrovna dnes jsem v Informační etice od Karla Janoše (odtamtud i výše uvedená citace, str. 30) narazila na pasáž o etice v politice. A tak se mi zalíbila, že si zaslouží místo na mém blogu.

"Vedle obecných ctností (spravedlnost ap.) jsou některé vlastnosti zvláště důležité pro charakter správného politika. Je to:
- otevřenost: silami zla je udržováno přesvědčení, že čím neprůhlednější politik, tím úspěšnější. Jde-li o jeho moc a ne o blaho druhých, pak je to pravda. Jinak ne. Volič má právo vědět, koho volí, jaké je myšlení politika a že existuje shoda myšlenek, slov a skutků;

- konzistence: politik má být věrný svým ideálům a neměnit názory dle okamžitých výhod. Je možné, že se politik zmýlí, ale nikoliv ve svých principiálních stanoviscích. Dojde-li k zásadní změně světového názoru, znamená to, že takovýto člověk se zásadně spletl a neměl by dále být politikem. Může být samozřejmě i nadále dobrým filozofem, badatelem, ředitelem, ale ne politikem...;

- pravdomluvnost: za každou větou a slovem musí politik stát a ostatní musí vědět, že říká pravdu...;

- statečnost: správný politik musí připustit, že jeho život může být vydán v šanc, že může být i vezněn a popraven a nesmí zradit idee, pro něj je pronásledován. Opět lze pochopit lidské selhání (např. při mučení);

- nezištnost: politik, který hledá zisk pro sebe, svou rodinu, své oddané soukmenovce, soukromé výhody (plat, služební vozidlo, služební cesty ap.) projeví své nedostatky i jinak a lidé, kteří takovému člověku věřili, budou poškozeni. Sem patří i neúplatnost;

- obětavost: politik musí ze sebe vydat víc než řádoví pracující. Daň se platí za slávu, za moc. Do politiky by měli vstupovat ti, kteří chtějí pomáhat druhým a pro ně se obětovat (př. Havel, de Gaulle)."


Ach, takový politik by byl tak ušlechtilý člověk!


JANOŠ, Karel. Informační etika. 1. vyd. Praha: Česká informační společnost, 1993. s. 32 - 33.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.