Těžko říct vo tom něco konkrétního.

>watch this<

Byly nám sděleny rady k efektivnímu a úspěšnému psaní seminární práce. Jedna z nich říká, že člověk bude průběžnou četbou nucen se z toho návalu informací vypsat (proto je dobré psát průběžně).

No... já mám právě potřebu vypsat se z emocionálního presu.

Do čtvrtka musím vymyslet, o čem bude má odborná prezentace do angličtiny. Musím vymyslet něco, co bude zajímavé i pro lidi z jiných oborů, něco, čemu porozumí. Musím si promyslet, o čem těch 10 minut budu mluvit. Musím si vymyslet pádné argumenty, proč zrovna tato prezentace by měla proběhnout.

Právě čtu velice zajímavou, inspirativní knihu (k postupovce) - Tyranie okamžiku. Ta prezentace by mohla být o tom, jak se všichni pod nátlakem času soustředíme jen na to svoje a nevšímáme si věcí okolo nás. Jak se už neumíme zastavit a čas pro nás běží rychleji a rychleji. Prezentace tak trochu do time-managementu.

Paradox. Ta prezentace by totiž byla o něčem, co právě naprosto nezvládám.

Chtěla bych se stát krotitelem času.

Ale čas... Čas sám o sobě je prázdný¹.

Mimochodem, ta prezentace není jediná (školní) věc, která mě momentálně tíží (jen aby to tak nevyznělo...).

¹ ERIKSEN, Thomas Hylland. Tyranie okamžiku: Rychlý a pomalý čas v informačním věku. 2. vyd. Brno: DOPLŇEK, 2009. 168 s. ISBN 1081-349-2009. 2. kapitola, Informační věk a jeho průvodní jevy, podkapitola V informační společnosti se volná místa zaplňují rychlým časem, s. 28.

Pokud se nudíte / nemáte co na práci / prokrastinujete / vás zajímá, jak probíhá psaní seminární práce na téma, o němž nemám ani páru, a jak to za necelých 36 hodin (ne)zvládnu (?), pak se mrkněte na můj dnes znovuzprovozněný plurk (který je plný odpadu). Odkaz na můj profil zde.

Edit 15.1. 8:32 - Včera okolo jedenácté mi plurk přestal fungovat, proto ten náhlý konec dokumentace... Dopsala jsem nějakých 10.000 znaků, podívala se na Christmas in August a v jednu hodinu jsem šla spát.

V pět hodin mě čekal příjemný budíček. Zvonek! Hm, spolubydlící byla pařit a cestou přibrala nějaké lidi, kteří potom u nás zvonili... A všichni dělali rachot. Průběžně jsem usínala a probouzela se.

Osm hodin budíček normální.

9:02 - Tak na dopsání a odevzdání seminární práce (cca 5.000 znaků) mi zbývá 15 hodin. Jdu na to. Jenom 15 hodin, ten spánek toho času sežere fakt hodně D:

9:58 - Začínám mít pocit, že už nemám o čem psát. Nechce se mi, ale možná bych se mohla pustit do závěru (ještě nějaký vymyslet, že :)))

9:59 - Jé, plurk už mi funguje, tak se přesouvám tam!

Píšu článek. = Velice prokrastinuji.

Ráda bych se rozepsala a napsala ohlédnutí za 2011, za vším dobrým, co mi ten rok přinesl.

Ráda bych se zastavila a zamyslela se sama nad sebou, nad tím, jak jsem se změnila.

Vím, že jsem se změnila, k dobrému.

Cítím to v sobě samotné.

Nemusím nad sebou racionálně přemýšlet.

Prostě tam uvnitř je ten pocit.

Poprvé jsem "slavila" Silvestra a příchod nového roku.

A musím se veřejně přiznat k tomu, že se mi začínají líbit Coldplay :D

Nikdy jsem se na ně necítila, nedokázala jsem si ani v celku poslechnout celou písničku.

Vždycky mi připadali takoví nudní, jejich písničky zdlouhavé a roztahané.

A teď v nich spatřuji kouzlo.

Ten text je až trapně jednoduchý, ale i tak... :)) Je to písnička o mně.

A co teprve Yellow! To je tak krásná píseň :'-)

A znáte Pumped Up Kicks od Foster The People?

Určitě ano, jen možná nevíte, jak se jmenuje a od koho je.

Ona ta píseň zní velice vesele, ale když se zaměříte na text, je to docela šok.

Tu píseň mám v poslední době taky hodně ráda, už jen pro ten paradox.

Zajímá vás, co si v poslední době ještě pouštím několikrát denně?

Proč se vůbec ptám, i pro nezájem bych to tady napsala :))

Born to Die od Lany del Rey. Nejenže ona je velice krásná, ale také má nádherný hlas. Born to Die má navíc zvláštní atmosféru, plesá mi z něj srdíčko.

Další takovou "klidnou a tichou" atmosférou mě okouzlili Angus & Julia Stone písněmi Big Jet Plane a And The Boys.

A ještě u mě vede Robbie William s She's The One, Angels a Feel.

Konec přenosu.

Potřebovala bych i konec připojení k internetu. Částečný. Tak, abych si mohla pročítat doplňující materiály, objasňovat si nejasnou látku apod. :D

Do you sometimes wish to live without regrets? Well...

"The inability to experience regret is actually one of the diagnostic characteristics of sociopaths.

It's also a characteristic of certain kinds of brain damage.

....

If we have goals and dreams

and we want to do our best

and if we love people

and we don't want to hurt or lose them,

we should feel pain when things go wrong.

The point isn't to live without any regrets.

The point is to not hate ourselves for having them.

We need to learn to love the flawed imperfect things that we create and to forgive ourselves for creating them.

Regret doesn't remind us that we did badly.

It reminds us that we know we can do better."